Čili velice mezinárodní. Ale pestré, bláznivé, veselé, láskyplné, plné smíchu a tak nějak komfortně domácí. Myslím, že jsme měli velice štěstí, ale náš všech patnáct lidí jiných národností, pohlaví, věku, preferencí v lásce a tak podobně jsme si perfektně sedli. Společně jsme trávili hodně času: vařili, četli, debatovali o věcech vážných i naprostých nesmyslech, zpívali (moje veřejná pěvecká premiéra a prý se to líbilo a já se svým studem a introvercí zase trochu posunula dál), tleskali sobě navzájem a byli unešeni přírodou - a přitom nenastala žádná ponorka. A především jsme se dozvěděli spoustu nových informací o udržitelném způsobu života, zero waste, jiných světových problém a v neposlední řadě udělali Reykjavík alespoň o něco čistějším, neb téma bylo osvěta o environmentálních problémech a čistění pláže, respektive v našem případě přístavu.

Šťastní dobrovolníci v Reykjavíku

Během necelých dvou týdnů na Islandu jsem se zúčastnila tří exkurzí po ostrově, které již byly ovšem za poplatek, ale upřímně: Island je nezaplatitelná zkušenost, nic takového neuvidíte nikde na světě. Přesto bych vám radila na Island je takto alespoň jako dobrovolník, neboť nejen, že ulevíte Islandu, který nápor turistů těžko zvládá, ale i ušetříte své peněžence. Přestože s letenkou a všemi těmi poplatky okolo to nebyl levný výlet, bylo to mnohem finančně výhodnější a především smysluplnější než zájezd s cestovní kanceláří za 60 000 kč.

Ale teď exkurzím. Golden Circle (který se do češtiny z nějakého důvodu překládá jako zlatý čtverec), kde se nachází například známé vodopády Gullfoss (Nijagárské vodopády Evropy), místo, kde se setkává euroasijská a americké tektonická deska (a každý Islanďan vám řekne, že tyto dvě desky se ročně od sebe vzdalují o dva cm - ale v podzemí, pouhým okem to pochopitelně nezahlédneme) a slavný Geysir, podle nějž jsem všechny gejzíry po světě pojmenované. Geysir ale už dostříkal  a to kvůli hlouposti člověka. Obyvatelé chtěli udělat toto místo ještě více turisticky zajímavější, a tak do Geysiru nainstalovali pumpu, aby stříkal ještě výše a bublinky. Nemusím dodávat, co se stalo. Matce přírodě zkrátka neporučíš a nikdo z ní nebude dělat blázna. O zážitek ale případě návštěvy nepřijdete, gejzír o pár metrů vedle, sic již ale menší, stále funguje.

Gullfoss

Dále jsem z celou mojí bandou jela na výlet na jižní pobřeží za černými plážemi a tajícím ledovcem Solheimajökull. Globální oteplování na vlastní oči. Nás, ekologicky založené obyvatele Země, to dostalo to kolen. Na našich fotkách sice převažují úsměvy, to, co jsme ale viděli, není zase taková sranda.

Výlety po Islandu. Roadtrip s foťákem v klíně. Bubnování na volant. Ovce. Krajina z Utahu. Krajina z Austrálie. Krajina z Marsu. Ovce. Vítr ve vlasech. Vítr všude. Vítr nás unáší. Lávová pole. It never rains in Southern California.  Prší. Déšť smýká auto ze silnice. Meditace. Spokojenost. Zen. 

Při exkurzích jsem si užívala místo spolujezdce vepředu

Typická islandská krajina: mechové pole

Šťastná ve svém islandském svetru po termální koupeli

Pro mě byl ale největší zážitek moje první exkurze na poloostrov Snæfellsnes, což je zároveň i národní park. Krajina se vám mění před očima, divoké tuleně máte téměř na dosah, ledovce, lávové pole, slunce, černé pláže, větrem málem uletíte. Planeta Island na tomto malém kousku.

Snæfellsjökull, zde údajně začala Cesta do středu Země od Julesa Verna

Mimo exkurze, uklízení, debatování a studování obohatil můj už tak zážitky nabytý workcamp Reykjavírský Pride. Proto bylo město celý týden pokryté duhou, dokonce i na místech, kde byste to nečekali, např. v přístavu, u vodojemu nebo dokonce v kostele (při průvodu farářka mávala vlajkou!!!). Islanďané jsou nejvíc otevřený národ vůči LGBTI+ komunitě, co znám a byl to opravdu krásný zážitek. Navíc znenadání jsme se i my ocitli uprostřed průvodu a zpívali společně We are the family....islandsky. :-)

A jak mé vyprávění o Islandu uzavřít? Musím říct, že Island je stále ve mně a asi nikdy neodejde. Krajina, atmosféra, čistá příroda, vnitřní pocit, ale i moje mezinárodní banda. Všichni jsme odhodlaní se znovu vidět, ale tentokrát (tedy doufám z celého srdce), že to nejsou jen takové ty plané řeči, co všichni, kteří jsme se zúčastnili nějakého mezinárodního projektu (Erasmus, young exchanges atd.) známe. Popravdě už mám ohlášené hosty do Brna a Prahy.

Poslední večeře (doslova) podle nás - kdo že je to ten da Vinci?

Pokud tedy zvažujete workcamp, tak po tomto vyčerpávajícím článku nemohu tvrdit nic jiného než: "Jeďte!". Pro mě byl workcamp nejlepší zážitek letošního léta. Dobře, nebudu lhát, když řeknu, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Tak a máte to, černé na bílem...tak se přihlaste taky!

Pokud máte jakékoliv otázky ohledně workcampů, ráda Vám je zodpovím v komentářích.