Cestovat ekologicky je z hlediska češtiny pěkný příklad oxymóronu, to totiž nelze. Tak, jak lidé cestují v 21. století, je naprosto neudržitelné. Bylo by ale ode mě naprosto pokrytecké, kázat vodu a nabádat vás, abyste navždy zůstali doma, neboť též piji víno a zrovna nedávno jsem si koupila letenku na Island. Ano, nemusela jsem, ale přesto jsem si ji koupila. Občas se chlácholím tím, že to letadlo poletí i beze mě, že ten autobus tam stejně pojede...Na druhou stranu opovrhuji všemi, co se nesnaží minimalizovat svůj odpad ba se ho ani nenamáhají třídit, protože to ti Indové stejně do moře vyhodí...A pak je tady ten argument, že moje snažení být zero waste je stejně k ničemu, let letadlem moji uhlíkovou stopu mnohonásobně převýší.

Existuje tedy menší zlo?

Důležité je začít již u výběru destinace: 

Co si jen tak zaletět do Paříže? Na líbánky nebo jen tak na víkend? Přespíme v nějakém hotelu přes booking.com, pověsíme zámek lásky na nejbližší most a uděláme dvacet selfíček s Eiffelovkou. Nemusím dodávat, že toto všechno je špatně. Eurovíkendy jsou nehorší způsoby cestování a ničí naši zemi nejvíc. Většina takovýchto 48-hodinových cestovatelů zůstává v turistickém ghettu a porušuje všechny pravidla cestování. Obědvají v tradičních restauracích s pouze anglickými jídelními lístky a třicetiprocentní daní za blbost.

Největší paradox eurovíkendů je, že zatímco některá města jsou přehlceny turisty a způsobují jim velké problémy, další, a častokrát perly Evropy, zůstávají v zapomnění. Města jako Benátky, Barcelona, Amsterdam nebo třeba malé romantické městečko Hallstatt v Rakousku zavedli nebo zavádí poměrně vysoké taxy při vstupu do města, což levný výlet znatelně prodraží.

Idyla fotografie městečka Hallstatt skrývá nepříjemné překvapení

Barcelona nebo Benátky jsou krásná místa, ale ztrácí svůj šarm právě přehršlí turistů a nakonec si nejvíc z víkendu zapamatujeme jen, jak jsme stáli někde na něco ve frontě, nebo jak nám někdo šlápl na nohu.

Skutečný cestovatel nikdy nepohrdne netradičními zážitky a na ty se dá narazit v podstatě za humny a nemusíme se vláčet přes půlku světa. Mojí oblíbenou neobjevenou destinací je Bosna a Hercegovina a doporučuji ji každému. Milé lidé a autentická atmosféra, kde se střetává křesťanská a muslimská kultura. Některá místa jsou stále poškozená válkou (domy s jizvami od kulek není těžké najít), ale tato země má stále své kouzlo a hlavně ji nesdílíte s miliony dalších turistů jako v sousedním Chorvatsku. Ale i další země Balkánu mají co nabídnout.

Další neprobádanou částí Evropy je myslím pro mnohé Pobaltí a Polsko. Přátelé, kolik z Vás bylo v Paříži? A kolik ve Varšavě nebo Gdaňsku? Navzdory nepříliš dobré pověsti u nás v ČR je Polsko krásná země.

Své cesty letadlem pečlivě plánujte 

a lítejte opravdu jen, když je to nutné a neexistuje žádná jiná přijatelná alternativa, byť méně komfortní. Pro představu let Praha - Paříž vyjde jednoho pasažéra na 800 kč a 200 kg oxidu uhličitého.  Počet vaší uhlíkové stopy vynásobte počtem pasažérů v letadle. To opravdu nejsou hezká čísla. Výpočet uhlíkové stopy vaše letu můžete provést v této kalkulačce.

Některé z aerolinií nebo třeba i autobusový dopravce Flixbus poskytuje svým pasažérům možnost tvz. uhlíkového odpustku. Princip je takový, že k ceně jízdenky / letenky můžete připočíst ještě částku, která se rovná uhlíkové stopě vaší cesty a tu posléze společnost pošle neziskovce (u Flixbusu konkrétně Atmosfair), která se zabývá problematikou globálního oteplování a vaše peníze využije na projekty, které emise snižují, například nechává vysazovat stromy, podporuje rozvoj udržitelných zdrojů energie apod. Výsledek: Může vás to pohladit po egu a samozřejmě je to lepší, než nedělat nic, ale planetu uhlíkové odpustky nespasí.

Počet letů a pasažérů stoupá, přestože celá kontinentální Evropa se dá pohodlně procestovat vlakem, popřípadě autobusem. Pokud se nebojíte riskovat a nejste příliš konzervativní, tak do dané, i odlehlejší, destinace se dá dostat stopem nebo carpoolingem / car sharingem, tvz. sdílením auta.

Pohoda na Lefkadě

Nesmíme zapomenout na správné chování, kterou navštívíme.

Je nutné znát místní zvyky a především historii země. Často též objevíme, že ne všechny aktivity, které se objevují na internetu v bucket listech, nejsou zdaleka tak košer, jak jsme si mysleli. Dále podporovat lokální ekonomiku, tj. kupovat místní výrobky a jídlo. Je rozdíl, jestli naše peníze poputují do peněženek místního farmáře nebo nadnárodnímu koncernu. Pokud to lze, tak pít vodu z vodovodu a nikoliv tu balenou. To je dobré si zjistit dopředu a nezapomenout si přibalit láhev. V Evropě takřka nebudete mít problém, mimo kontinent nemám zkušenost (od známých vím, že nepitná voda je ale třeba v Moskvě).

Svět je plný zážitků

Pokud budeme cestovat udržitelně, máme téměř stoprocentní záruku, že naše dovolená nebude fádní. Podpořit místní ekonomiku je nejlepší a nejjednodušší přímo v místě činu. Navštivte tradiční folklórní veselku, místní festival, objevujte přírodní památky, nakupujte na trzích, dejte si místní pivo (či libovolný nápoj) v zapadlé hospůdce, poslouchejte rady místních a užívejte si kulturní rozmanitosti během svých nevšedních zážitcích.

Dalším způsobem jak si vychutnat místní kulturu a zároveň přiložit ruku k dílu je dobrovolnictví, což je zároveň nejekologičtější způsob, jak se dá cestovat. Tématu dobrovolnictví (nejen) v zahraničí se budu věnovat ve svém pozdějším článku. Zatím namátkou můžu zmínit koncept workcampů: můžete týden opravovat kostel ve Francii, propagovat ochranu životního prostředí v Indonesii, učit angličtinu v Guatemale, stavět školu v Kambodže, sbírat borůvky na Islandu či pomáhat na farmě na Sicílii... Stačí si jen zaplatit jízdenku / letenku a drobný poplatek vysílající organizaci, kterou může být u nás Inex, nebo Tamjdem, popřípadě poplatek hostitelské organizaci, pokud projekt není dotovaný (to se týká většinou zemí mimo Evropu), i tak vás to ale vyjde mnohem levněji než, kdybyste se v zemi ubytovávali.

Karneval v Řecku

Závěrem...

zdroj: responsibletravel.com