Minulý rok mě utvrdil v tom, že má smysl v tom pokračovat. Po jakési podivné vlně nechápavosti (že jednotlivec nic nezmění), se kormidlo obrátilo a i ta největší média v Česku začaly o problematice Zero Waste informovat. Velké firmy (např. České dráhy)  se zavázaly o snížení produkce plastových odpadů v memorandu Ministerstva životního prostředí (uvidíme, jestli slova se slova stanou činy). Po celé ČR rostou bezobaláče jako houby po dešti (a už to dávno není záležitost jen Prahy, prosím vás, ale i menších okresních měst.). Brno se stalo rájem bezodpadového nakupování - party, trhy, akce a především tři zbrusu nové obchody. Možná to je jen moje brněnská zelená bublina, ale nakoupit dárky bez obalu na Vánoce nebylo nikdy jednodušší. Narazit v kavárně na kovová, bambusová nebo skleněná brčka (moravsky: slámky) už není utopie. Objevuje se stále více zero waste alternativ prakticky ke všemu a běžně dostupné. EU se aktivně snaží omezit plasty na jedno použití.Vznikají projekty jako Dolej si, Otoč kelímek apod.

Samozřejmě těch negativních zpráv je stále spousta (bohužel kvůli tomu, že je to pro média zajímavější informovat o katastrofách, to není žádná novinka), ale o těch pozitivních bychom neměli zapomínat mluvit, neboť ekovyhoření existuje a není to žádná sranda. Velmi pěkně o tom pojednává poslední číslo Sedmé generace (6/2018) a především tento článek.

Moje myšlenka je, že zero waste hnutí se v Česku značně rozšířilo. Sama jsem se začala hodně zajímat tak nějaké dva - tři roky zpátky a tehdy zero waste žilo minimum lidí. Pamatuji si, jak jsem  odličovací tamponky kupovala až v Bystrci na Kamechách (pro neobyvatele Brna, z centra je to opravdu hoooodně daleko), kde byl jakýsi krámek pro novopečené maminky a tyhle tamponky byly určené pro novorozence. Ale žádná jiná alternativa tehdy bez pošty nebyla k dispozici. (Poznámka pod čarou: samozřejmě bych si je mohla ušít, ale na to jsem moc nešikovná). Když se mě dnes kamarádka ptala, kde by je mohla koupit, řekla jsem jí minimálně o čtyřech místech.

Což mě přivádí k tomu poslednímu, ale zároveň tomu nejdůležitěšímu, co mě naplňuje:

Moji přátelé a rodina. Ani neví, jakou mi dělí radost, když se buď zajímají, nebo ukazují svoje bezobalové úlovky. To mám vždy neskutečnou radost a miluju předevání zero waste zkušeností. Zároveň se snažím moc nepoučovat, neboť nikdy není dokonalý, nebudu na ně zlá kvůli jednomu kelímku od kávy. Přes Vánoce jsem si užívala nakupování a vytváření zero waste dárku a opravdu moc jsem ocenila všechny JEJICH bezobalové dárky (ta taška je naprosto boží, děkuji) a kreativní způsoby (ne)balení. Moc mě pobavila babička, která odjakživa nesnášela balení dárků a tak jí moje ekologická inovace dost ulehčila práci. Beztak by se všechny ty obaly vyhodily, jako vždycky. Tak nám všem dala dárky do papírových tašek, s tím, že pro mě vybrala tu nejvíc pomačkanou a několikrát použitou, abych viděla, jak jsou s dědou eko. :-)

PS: Mimochodem, co říkáte na nové logo a design?