Stejně tak jak piccolo, ani zero waste zavařovačka neexistuje.

Zaráží vás nadpis? Copak jsem už ztratila veškerý elán a smířila se s tím, že jako jednotlivec nic nezmůžu a že beztak se světě řítí do záhuby, tak co. Ne, samozřejmě, že to tak není a v mém případě nikdy nebude a opak je pravou: dnes opět navazuji na mé motto, že cesta je cíl. Abych ho tom všem ale mohla začít psát a říct vám proč, musím se vrátit na začátek mé cesty.




Když jsem začínala se zero waste a seznamovala se možnostmi života bez odpadu, rázem jsem chtěla změnit svět a mít všechnu tu bezodpadovou výbavičku - najednou mi byly svaté všechny fotogenické sklenice a výrobky z bambusu. V tom momentě čili hned na začátku jsem udělala první obrovskou chybu: chtěla jsem mít všechno hned.

Z čistě racionálně-ekonomického pohledu takováto změna hezky lidově řečeno leze do peněz (a ty nemá čtvrťačka z gymplu nazbyt), a tak jsem s samozřejmě nemohla utrhnout se řetězu, což bylo jedině dobře, protože z pohledu zero waste by to byl ten největší nesmysl, co bych mohla udělat. Proč bych měla vyhazovat svojí kosmetiku jenom proto, že je v platovém obalu? Jenom abych si pohladila karmu? Vždyť bych tím vyhozením naprosto odporovala myšlence. Tak to teda ne. Musela jsem se přimět k tomu, že nic nespěchá a vše má svůj čas. Kdybych se za vším hnala jako splašený kůň, neuvěřitelně by mě to vyčerpalo a zbytečně stresovalo a to je to poslední co potřebujeme. Pokud se snažíte přejít na zero waste životní styl, tak jedině postupně. Nyní - po půl roku snažení - můžu říct, že vše šlape na prosto pohodlně, i když stále nejsem 100% zero waste a nikdy nebudu, což je můj druhý bod.

Pokud se zajímáte o zero waste, jistě jste narazili i na slečny (třebas i na pány, nebudu genderově nekorektní), které se chlubí zavařovací sklenicí, která je plná různorodých zbytků, obalů a neidentifikovaných věcí. No a pak přijde ta zrada, kdy oznámí, že to je její veškerý roční odpad. Z mojí zkušenosti a jsem si jistá, že mnozí jiní by mi to potvrdili, je takto minimalizovat odpad nereálné v případě, že nejste významný zero waste influencer a že vás váš bezodpadový životní styl neživí. Málokteří z nás jsou Bea Johnson, nejznámější propagátorka zero waste, a mohou si to dovolit. Spousta z nás má zaměstnání nebo studují a to přeci si jenom nějaký odpad žádá. Samozřejmě, můžeme udělat maximum, abychom náš odpad snížili, v což věřím, že se většina z vás, kteří čtete můj blog (mimochodem děkuji) snaží. Chci tím jenom říct, že se svět nezboří, když si občas něco v obalu koupíme, když něco, co děláme, není zrovna eko.

Též se mi zdá, že někdy honba za perfektním zero waste (ale v podstatě se dá dosadit cokoliv) je značně sobecká. Narážím tak na bod "odmítnutí" (ang. refuse), který je obsažený v bezodpadové pyramidě. Pod tím si představím odmítnutí sáčku v obchodě, reklamního letáku na ulici apod. Co mě ale zarazilo, byla přednášející na jedné zero waste besedě, která uvedla, že odmítá i dárky od příbuzných a jiných, když nejsou zero waste. To mě přišlo už trochu moc a připomnělo mojí známou veganku, která odmítla čokoládový dortík od mé kolegyně, neboť nebyl veganský a ještě byla uražená. Tento postoj je pro mě značně sobecký a zdůvodňuje to, proč nedokážu být 100 % zero waste. Myslím, že je vždy lepší dárek přijmout a postarat se, aby bylo s ním dobře a šetrně naloženo, tj. v případě až nevyužiji nebo ho nespotřebuji, ho dám do tříděného odpadu, popřípadě je spousta možností, jak ho poslat dál, například v rámci charitativních obchodů a podobně. A samozřejmě lidsky, odmítnout dárek mi přijde značně nezdvořilé.

Na závěr se musím přiznat, že to je pro mě hrozně těžce uchopitelné téma a že jsem toho spoustu ještě nenapsala (možná ještě napíšu, možná ne). Chci jenom říct, že svět se nedá zachránit na počkání a že je oukej nebýt stoprocentní, protože cesta je cíl. Postupně poznávejte, kde jsou vaše mantinely a co už je pro vás moc, časem zjistíte, že jste učili progress a mantinely se posunuly. 

Instagram efekt neprožívají pouze life style blogerky, potažmo všichni, co blogerky sledují a chtějí být jako oni....a víme, jak to často končí. Víme, že displaye mobilních telefonů a realita je častokrát někde jinde, nenechte se tím zdeptat i v případě zero waste. 

PS: Nádherně se tomuto tématu věnovala Weef ve svém videu, kde převážně mluví i o své lásce k cestování a jaké to má dopady na životní prostředí a jak ji to neskutečně trápí, což mohu jenom kvitovat, neboť sdílím naprosto stejné pocity, ale o tom se třeba rozepíšu někdy příště. A jak Weef říká, je oukej nebýt zero waste, ale i třeba 10%/20%/ ale kruciš i 50% svého běžného waste/odpadu, když zbytek nevytvoříte, se počítá.