Je to tak dlouho, co jsem psala na svém blogu proma k filmů, že jsem úplně vypadla ze cviku. Když jsem ale vycházela z jedné z českých předpremiér filmu Já, Simon (Love, Simon), která se uskutečnila v Brně v Kině Scala, byla jsem naprosto přesvědčená, že tento film musí být milován.

Neřadím se mezi ty, kteří četli knihu a neboť se obávám, že čtenáři budou v menšině, dovolím si lehce nastínit děj. Už sám se hlavní protagonista, Simon Spier, v úvodu vystihuje jako naprosto obyčejní kluk. Je obklopený kamarády, se kterými si v jeho autě pouští hlasité songy a usrkávají ledové kafe z plastových kelímků. Navštěvuje průměrnou americkou střední a odškrkává si dny do maturity. Jeho rodina je jakbysmet milující, jak to ve správných amerických filmech má být. Jako obyčejný náctiletý kluk hledá lásku, kterou by mohl vzít okolo ramen. A pak objeví tajemnou osobu pod přezdívkou Blue, se kterou si začne vyměňovat emaily, jež se později obrátí jako zbraň namířená proti němu. Jo a Simon je gay. 

Upřímně moc nechápu obavy distributorů, že tento film by český divák neskousnul. Vždyť má všechny atributy klasické náctileté komedie ba i něco navíc. Ano, občas je to klišé, ale nebudete se stydět, když vás dojme. Inteligentní humor podtrhuje valnou většinu scén. Prostě feel good movie, žádná artovka, dokonce by se chtělo říct až mainstream, jen s homosexuální zápletkou. Chvilkami mi připomínal Charlieho malá tajemství (Perk of Being Wallflower).  Nechápu, že tento film není už dávno hit.



O hudbu se starala asi nějaká moje spřízněná duše (miluju tě), snad v žádném filmu se mi nestalo, že co píseň, to má milovaná a to se nebavíme o žádných profláklých kouscích, ale brodíme se více v indie vodách: Portugal. The Man, The 1975 a zmínka o Panic! At the Disco. Já padám.

Film Já, Simon si jednoduše zamilujete. už dlouho se mi nestalo, že bych z kina odcházela tak nadšená. Ultimativní guilty pleasure, za které se nestydím. Toto je asi ta nejchaotičtější reklama, jakou tento film dostal, ale alespoň to přesně vyjadřuje mé nadšené pocity. Simon si zkrátka zaslouží být na výsluní, už jen za to, jak moc ho jeho herci milují. A za tuto scénu: