Znáte to, kolem vás se děje tolik vjemů a vy z nich máte tolik pocitů a máte na ně tolik názorů, které byste rádi světu zdělili. Když ale usednete za stůl s domněnkou, že je dáte na papír nebo v mém případě nahážete do textového editoru, myšlenka je rázem pryč. A nebo nesedí, skřípe zuby a trne v uších, to přece nemůže do světa, říkám si, vždyť to nemá hlavu ani patu. Nebo možná tak tu patu, ale hlavu rozhodně ne. Co teď?

Kamarádka říkala, že ji kdysi bavily moje měsíční shrnutí, tak jsem se rozhodla, byť se zpožděním (popravdě si v hlavě tu připomínku nosím už od konce měsíce...ale, no, znáte to), pro něj. Leč je to neoriginální, ale já se polepším...uvidíme. Shrnutích jsem se vzdala proto, že jsem chtěla věnovat větší prostor svým cestám a psát pouze o nich a ne o těch vycpávkách, co se dějí mimo. Teď mám ale krizi, nikde jsem už skoro tři měsíce nebyla a je to na mě znát (alespoň, že o víkendu jedu do Vídně alespoň na otočku...juhů!). Smutně projíždím weby různých výměn mládeže, EVSek a workcampů a plánuji si pomaturitní léto. (Pokud budu co k čemu, tak vám těchto možnostech Erasmu + napíšu).

Brno v dubnu nádherně rozkvetlo

Duben se nesl ve znamení stěhování do mého nového bytu, což znamená víkendu v Ikea a posléze skládání nábytku a za což vděčím obětavým mužským příslušníkům mé rodiny. Já jsem prolézala různé internetové bazary, zero waste skupiny na facebooku a snažila se, aby můj byt vypadal, co nejdokonaleji. A vypadá. Prvního května byla kolaudačka a byl to úspěch.

Po Velikonocích jsem chodila s kasičkou sbírky Pomozte dětem. Přihlásila jsem se již dříve jako dobrovolník, ale nakonec se mi to moc časově nehodilo, tak jsem byla v ulicích v centru Brna jen jedno odpoledne. Ale i tak jsem vybrala za kuřecí peříčka přes 800 kč a to se neztratí.

Hned po sbírce jsem onemocněla. Což nebylo moc veselé, ale asi toho na mě bylo moc - spousta učení, stěhování nábytku, sbírka, němčina a jiné povinnosti a co udělá mé tělo - lehne. Ale taková já prostě jsem, neboť potom mám zase pocit neproduktivity, když se šetřím, že přeci jiní lidé toho zvládají daleko víc, ale co už. Jen mě mrzí, že jsem takto prošvihla akci Ukliďme Česko...ale tu ostatně si můžu udělat vždycky. Vždyť už několikrát jsem uklízela odpadky na Kraví hoře, neb jsem se dál nemohla koukat na ten neuvěřitelný svinčík, co tam je kolem cest.

Byla jsem na koncertu Brno Contemporary Orchestra ve Vile Tugendthat...já, rodilá brňačka, a nikdy nebyla ve Vile. Konečně jsem to napravila a byla krásná.

V kině (v komorních prostorách exilového Kina Art)  jsem shlédla nádherný nadčasový film Loving Vincent. Pokud máte stále příležitost, ten snímek ve vašem kině vidět, neváhejte. Nejen milovníci impresionismu si přijdou na své. Tak na co ještě čekáte, honem!

Loving Vincent