Během zimních měsíců, kdy jsem se každé ráno probouzela do teplot hluboko pod nulou, mě svírala  z takového počasí deprese. Uvězněná ve svém kabátu, vše okolo mě šedivé, lidé nerudní. Ani nevíte, jakou radostí mě naplnilo, když jaro, pozdě ale přece, přišlo. Ptáci zpívají, ze stromů se staly rozkvetlé růžové svatyně, vzduch je plný života. Neuvěřitelně mě to naplňuje. Více než kdy jindy. Jestli stárnu a začínám si uvědomovat malých radostí kolem mě? Toužila jsem zachytit krásy do své paměti. Já vím, příští vykvetou znova a ten další znova, ale není to krása se jen tak zastavit a říci si, že na světě je přece krásně.

To je vše. Jen jsem Vám chtěla říci, že žiju  a že mám ráda svět.