V lednu, jako každý rok, vrcholí snahy vysokých škol přilákat na své obory co nejvíce studentů. Pak už se začne lámat chleba a každý ví, na čem je (nebo není). To znamená, že v lednu se koná mnoho DOD (Den otevřených dveří) na v podstatě všech VŠ po celé republice. I já, přestože jsem stále ve třetím ročníku na gymnáziu, jsem se dvou zúčastnila.

Pro mě osobně je důležité vědět, co chci. Zdá se mi, že spousta lidí má jasnou představu, co nechtějí a naprosto tápou v tom, co vlastně chtějí. Tak to je s těmi, co se hlásí na vysoké školy. Spousta lidí nemá sebemenší představu ani v maturitním ročníku. To je podle mě opravdu krizové a alarmující. Proto jsem začala hledat informace o svých potenciálních oborech již teď, protože to jistě uteče rychle jako voda.

Během svého života jsem svoje vysněné povolání snad jako každý celkem pravidelně měnila. Komplex, že jednou změním svět, se ve mě promítal již od dětství, kdy jsem snad jako každá holčička, která nechtěla být kadeřnice nebo paní učitelka, chtěla stát veterinářkou. Pak ale přišel kámen úrazu a to zjištění, že omdlévám při pohledu na krev a to častokrát platí i o mé vlastní.

Dlouho dobu jsem také snila o žurnalistice. Ta krásná představa, že jednou budu stát před kamerou BBC (a nebo, když to půjde hůř tak České televize) a na konci reportáží zazní mé jméno. Budu jako Jolana Voldánová nebo Marcela Augustová. Nebyla jsem ale také stoprocentně rozhodnutá, zda bych raději nepředávala informace tištěnou formou. Ani do teď nedávám přednost, jakožto čtenář či divák, jednomu typu médií - informace přebírám z obou typů zhruba stejně. Tento sen se mě držel opravdu dlouho - od té doby, co jsem jako dítě školou povinné sepsala svých prvních pár příběhů až zhruba do prvního ročníku na gymnáziu. Nejenže jsem pochopila víc svoji osobnost a přiznala, že možná žurnalistika nebude pro mě asi to pravé ořechové, ale hlavně se dostal do světa médií nejvlivnější Slovák v České republice a z dvou nejčtenějších seriozních deníků se rázem staly bulvární plátky. Začala doba, kdy už redaktor nemůže nepsat článek podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale podle vědomí někoho jiného a mnohem vlivnějšího. Českými médii, byť se o tom stále málo mluví, začínají prostupovat praktiky cenzury a pomalu se vše obracet. A toho já nechci být součástí, protože svoboda slova je pro mě nejdůležitější aspekt demokratické společnosti. Nechci mít pusu přelepenou lepící páskou.


Když přišel leden 2013 a s ním prezidentská volba, bylo mi tenkrát třináct. Sice jsem neměla tenkrát ještě neměla volební právo, přesto to byl jakýsi milník, kdy jsem začala zajímat o politiku více. A to mi do dneška zůstalo, a proto budu usilovat, abych se dostala na obor Mezinárodní vztahy (a nebo obor jim podobný). MV podle mě kombinuje to, co já chci a mohla bych v tom být dobrá.

A teď, pokud jste se dočetli až sem, tak vám gratuluji a zároveň vás chci požádat o pomoc, resp. malý feedback. Pokud máte zkušenosti, tj. studujete či jste studovali níže uvedené obory, byly byste tak laskaví a napsali mi do komentářů Vaše zkušenosti, opravdu moc by mě to pomohlo.

Chtěla bych se hlásit na Masarykovu univerzitu, konkrétně na obory Mezinárodní vztahy, Evropská studia a Enviromentální studia. Vše dvouoborově v různých kombinací těchto oborů. Pravděpodobně s Enviromentálními studii i Sociální pedagogiku.  Zároveň bych také chtěla podávat přihlášku na Univerzitu Palackého v Olomouci na obor Mezinárodní vztahy a Evropská Studia.