Sedmnáctka utekla jako voda. Přestože se mi na první pohled zdá, že se toho zase tolik nestalo (myslím, v mém osobním životě...to, co se děje ve světě, jejda mane), když se dívám do svého deníky, tento fakt se vyvrací v omyl. 2017 mi přinesl plno nových zkušeností: byla jsem poprvé volit, natáčela jsem film, zúčastnila se demonstrace (byť budoucnost ukázala, že neúspěšné), cestovala, navštívila pár koncertů, mnoho divadelních představení a ještě víc promítání v kině. Žila jsem si kulturně a v tomto článku bych se s Vámi chtěla podělit, co mi v roce 2017 přišlo z hlediska kultury nejzajímavější:
 

Filmy, které tvoří mé já

Letos jsem se poprvé zavítala do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu, kde jsem shlédla mimo mnoho švédských filmů také film o polské sexuoložce či finskému gay pornografickém umělci...no, to zní teda výborně...ale viděla jsem i nezvrhlé film, třeba Bábu z ledu se Zuzanou Kronerovou v hlavní roli, která se Pavlem Novým otužovala ve Vltavě... (no teď nevím, zda jsem to moc nepravila)...každopádně:

Nejsilnější zážitek, který jsem si letos z kina odnesla byl hned na začátku roku, který jsem odstartovala projekcí v kině Scala La La Landem. Jak všichni víme, letos se to na Oscarech trochu nepovedlo, ale já jsem viděla oba dva filmy a přála bych to oběma (...i když maličko víc, přiznám se, La La Land).

Druhý film, který mě letos nejvíce zaujal, byl paradoxně promítán na školní projekci. Film Captain Fantastic mě naprosto okouzlil. Přestože nejsem zas tak veliký fanoušek sociálních dramat, v tomto filmu jsem našla i kousek sebe sama (pro ty, kteří film viděli: nechci říct, že jsem nějaká lesana, ale že mě okouzlila jemnost vyprávění tohoto filmu o tom, jak se dá jít za svým cílem). Navíc je film podtrhlý krásnou hudbou Alexe Somerse, který, ač autor pochází z Marylandu, schovává v sobě islandské tajemno ve stylu Jonsiho či Ólafura Arnaldse.

Before Sunrise, je třetí a poslední film, který chci zmínit. Je to již starší snímek (zda to můžu říct) z devadesátých let, který vypráví o romantickém večeru ve Vídni, jejž prožívá pár, který se ten den seznámil v rychlíku z Budapešti do rakouské metropole. Takto jednou potkám svého manžela, proto je ten film na seznamu. Nic víc. A vůbec ten film není kultovní. A nádherně zahraný. A ta Vídeň vypadá ošklivě. Hlavně při západu slunce.

Když člověk nemá Netflix

Letos to bylo se seriály slabší. Již dávno nejsem ten seriálový maniak, ale upřímně, nevyměnila bych. Seriály, na které se dívám si pečlivě vybírám, ale i tak, protože už nemám tolik času, se na ně dívám delší dobu, což je na na druhou stranu pozitivní. Čtvrtou sérii Sherlocka zmiňovat nebudu, ta si nezaslouží být v tomto seznamu. Už jsem psala dřív, zejména herecký výkon Benedicta Cumberbatche byl výborný a proto nemá smysl hejtit celou sérii, ale celkově ta série byla špatná. Tečka.

Namísto toho druhá série Sense8 byla výborná a o to víc devastující bylo oznámení Netflixu, že seriál ruší. Není divu, že se zvedla taková vlna nevole a nakonec to fanoušci uhráli alespoň na poslední rozlučkový speciál (i když, naděje umírá poslední). O Sense8 jsem psala již zde, proto není třeba pět chvalozpěvy.

Další, tentokrát nový seriál, který mě zaujal byl Legion, ve kterém Dan Stevens hraje schizofrenického Davida, kolem něhož se začnou dít opravdu prazvláštní věci a vy do poslední chvíle netušíte, zda je to celý jen jakýsi jeho i drogově ovlivněný přelud či realita. Zní to prazvláštně, ale je to opravdu fantasticky natočený seriál. A vy, kteří již se mnou od samého začátku sledovali seriál Downton Abbey, si Stevensovo podivno nemůžete nechat ujít (a bude další řada).

Měla bych též zmínit Okupaci neboli norsky Okkupert. Je to v podstatě hodně realisticky natočená dystopie, v níž dojde k okupaci Norska Ruskem. Vzhledem k současné politické situaci to v není zase takové sci-fi. No, prozatím se ale bavme nad seriálem a doufejme, že k takové situaci nikdy nedojde.

S knihou v ruce

Další kniha, která mě svým způsobem posunula, byl Vlčí Ostrov od Lajly Rolstadové. Když budu citovat sama sebe: 

"Ani bych nevěřila kolik mi může jedna kniha dodat energie. Z hlediska příběhu kniha plyne velice pomalu, přestože je v ní vylíčeno relativně dlouhé období na malém počtu stránek. Akce je taky pomálu, většinou je to jednom o autorce, zimě a Kanadě, přesto má kniha jakousi vnitřní hloubku (zvláště díky lidem, které autorka při cestě potkává), která mě přiměla zamyslet se nad věcmi, nad kterými bych jinak nepřemýšlela. Jakožto městský člověk jsem najednou dostala chuť koupit letenku do Kanady a objevovat krásy panenské přírody, o které se nám tady v Česku může jen zdát."

Takže asi tak. Mimochodem tento komentář jsem publikovala na databazeknih.cz, který najdete pod mým účtem. Je tam i mimo jiné pár knížek na prodej, tak kdyby někdo náhodou měl, ehm, zájem.

Se sluchátky v uších