Je to nejkrásnější pocit, když vedete příměšťák o osmnácti dětech, v hlavě vizi, jak by výtvarné dílo mělo vypadat a pak, když se na papírech objeví ještě něco daleko lepšího. Takovéto překvapení jsem na svých příměšťácích zažívala často a jsem za ně moc ráda. Oba dva týdny, které jsem s dvěma skupinami prožila, se povedly - něco se povedlo víc, něco méně, ale to vše vynahradily nadšené obličeje dětí poslední den, které mi povídaly o tom, že by i po prázdninách ve svém výtvarném tvoření chtěly pokračovat v některých s kroužků. No, jak jsme tvořili, toho jsou důkazem právě tyto fotografie.