Letní filmová škola 2017: O hvězdách a hvězdičkách
srpna 03, 2017Předevčírem jsem se vrátila z Hradiště. Plná nadšených dojmů jsem si sedla k ČSFD a začala urputně hvězdičkovat všechny filmy, které jsem zhlédla. Vzhledem k tomu, že jsme v některé dny byly i na pěti projekcích, se počet zhlédnutých celovečerních filmů vyšplhal na číslo třináct. Viděly jsme také asi osm kraťasů, přibližně po dvaceti minutách. No, na čtyři dny docela úctyhodný výkon. Musím říct, že valná většina filmů, které jsem viděla, se mi velmi líbila. Nejsem nijak nenáročný konzumní divák, ve filmu především ocením dobrý soundtrack a/nebo score a zajímavou kameru. Příběh by neměl být hloupý a herci by měli před kamerou ukázat svůj talent, ale to už snad od filmu očekává každý, kdo chodí do kina, aby obohatil duši (uměleckým) zážitkem a ne si vymyl mozek. Každopádně mě zarazilo, kolik filmů mělo tak špatné hodnocení, přestože se mi moc líbily.
Jak jsem se naučila milovat nenáviděný český film
Největším překvapením byl pro mě film Rodinný přítel z trilogie rodinné ságy Zahradnictví. Už, když byl film čerstvě v kinech, jsem slyšela na něj nechvalné názory, které vyvrcholily nepochvalnými padesáti procenty od filmového kata Mirky Spáčilové. Je jasné, že toto není úplně nejlepší reklama na film, natož na úvodní díl nové trilogie. Naše rozhodnutí jít na tento film bylo tak trochu spontánní a já do zaplněného kulturního sálu nešla vůbec se žádným očekáváním. Možná proto bylo tak jednoduché mě nadchnout. Rozhodně to není film roku a na toho českého má dost silného konkurenta v podobě Svěrákova Po strništi bos, který bude mít v Hradišti předpremiéru v sobotu 5.8. Nicméně se filmu povedlo mě nalákat na další dva díly, které, jak sliboval Jan Hřebejk při besedě po projekci, se budou již dotýkat komediálního žánru. Na Československé filmové databázi má film vlažných 58% s čímž, že mnoho uživatelů hodnotí film po dvou hvězdičkách, což si film rozhodně nezaslouží. I kdyby se vám nezdál scénář, film má nádhernou výpravu, která u nás není obvyklá, krásné kostýmy a hudbu. A navíc, podle mého názoru, mnoho lidí sráží hodnocení českých filmů jen tak z principu.
Dalším pro mě českým potěšením byl snímek Bába z ledu, přestože opět na ČSFD i u mé kamarádky se setkala s vlažným hodnocení, mě film vtáhl do sebe. V kostce vlastně se v onom snímku nic neděje, důchodci plavou v ledové vodě s teplotou okolo tří stupňů Celsia a druhá významná část děje je, jak se moderní rodinka držící tradiční hodnoty stolování hádá u stolu. Možná to bylo osvěžení v parném letním dni představitelkou hlavní role Zuzanou Krónerovou, sympatickou svěží dámou, která se zjevila v sále, prostě mě tato hořké komediální drama vzalo za srdce.
Je to ve hvězdách a o hvězdách, jaké budou na ČSFD hvězdičky
Další film, tedy tentokrát spíše filmeček, byl půlhodinový švýcarský snímek Žena a TGV, který má na ČSFD nesolidní hodnocení. Přiznávám, že v programu, kde se nenacházela žádná anotace, jsem byla k snímku také podezřívavá, ale vyklubal se roztomilý leč jednoduše lidský příběh o cukrářce a strojvedoucím. Kinematografie je malebná, roztomilá až pohádková a tento film rozhodně nepatří do odpadu.Co tím chci říct je, že obzvláště pokud má film na tomto serveru hvězdiček, hodnocení, tj. procenta, není vůbec relevantní. Takže oblíbené: "To bude dobrý film, na csfd to má 82%" nemusí vůbec nic znamenat a naopak.
Kropítka by nebyly?
Na Filmovce jsem byla letos poprvé, ale garantuji Vám, že rozhodně ne naposledy. S festivalem jsem byla velice spokojená, nemohu srovnávat s předchozími ročníky, ale festival je jistě na vysoké úrovni byť v rámci tuzemských festivalů . O to více mě rozesmutnilo, když jsem na Facebooku četla nesmyslné kritiky návštěvníků. Samozřejmě, ozvou se vždy i nespokojení. Jistý pán se dožadoval klimatizací v promítacích sálech. Já jsem do Uherského Hradiště jela na fesťák a to se vším všudy. Chápu, nebylo to příjemné, ale když teploměr před kinem Hvězda konstantně ukazoval 37 stupňů Celsia, není v rámci schopností pořadatelů uchránit své diváky před vedrem. Je nutno přijmout fakt, že Uherské Hradiště nebyly, není a nikdy nebudou Vary natož Cannes. Já jsem s organizací festivalu byla nadmíru spokojená, nejsem nijak náročná, jen milovník filmů, ale jsem si jistá, že i ti náročnější si své v Hradišti najdou. Festival doporučuji všem, tak naschle (snad) příště!
2 komentářů
Skvělý report! Do UH bych jednou ráda, láká mě to víc než Karlovarky. Připadá mi to klidnější a míň přeplněné.
OdpovědětVymazatDěkuji za milý komentář. Určitě se do UH příští rok vyprav! Ve Varech jsem já tedy osobně nikdy nebyla, ale vždycky se mi zdály víc komerční a takové "posh", v UH je oproti tomu rodinná atmosféra. :-)
Vymazat